Double Duthchess je album producentů, Fergie je nedokázala dobře šéfovat

22. ŘÍJNA 2017    •    PATRIK MÜLLER    •    0 KOMENTÁŘŮ

Double Dutchess je první album Fergie vydané po dlouhých jedenácti letech, které uplynuly od alba The Doutchess. Ne, že bychom o ní od té doby neslyšeli. Fergie kromě porodu, sňatku a rozvodu stihla v pauze mezi alby nazpívat písničky s kytaristou Guns N’ Roses Slashem.

Datum vydání: 13. září 2006
Délka: 58:05
Skladby: Fergalicious, Clumsy, All That I Got (The Make Up Song), London Bridge, Pedestal, Voodoo Doll, Glamorous, Here I Come, Velvet, Big Girls Don't Cry (Personal), Mary Jane Shoes, Losing My Ground, Finally / Maybe We Can Take a Ride

V roce 2013 se stala internetovým hitem její písnička z filmu Velký Gatsby A Little Party Never Killed Nobody (All We Got), o dva roky později L.A.Love (la la) (2015) a o ještě rok později (2016) YouTube otřásala drzá píseň s provokativním videoklipem M.I.L.F. $ s obsazením slavných matek-modelek Alessandry Ambrosio, Kim Kardashian nebo třeba Isabely Fontany. Teď je tady konečně dlouho očekávané nové album. Na to, že to trvalo Fergie jedenáct let, než Fergie obdařila své fanoušky novým albem, je to zklamání.

Každé alespoň trochu dobré album má něco, co jednotlivé písně drží pohromadě. Nemusí to být zrovna koncepční album, avšak vždycky se najde za albem třeba nějaký lidský příběh; jsou na něm slyšet okolnosti, za kterými album vznikalo a nebo album vystihuje třeba jeho obrázek či nějaká jednotná atmosféra. Bez tohoto je album jen konzumním produktem bez jakékoliv přidané hodnoty. Dokonce i nová alba zpěvaček, které lze zařadit do stejné kategorie jako Fergie: Ke$hy nebo Katy Perry mají něco, co je charakterizuje a i když v případě Katy Perry je koncept alba taky pořádný mišmaš, alespoň jsou vidět náznak toho, kam by to mělo vést a co by to mělo znamenat. Album Double Duthchess nemá prakticky žádný význam. Je to playlist písní, který nedávají vůbec žádný smysl a albu moc nepomůže, ani pokud se snažíme vnímat písně jednotlivě.

Je Fergie ďábel, anděl, nebo má jen uměle vytvořené pózy? Kdo je to vůbec Fergie

Začíná se sebevědomou písní Hungry, na které účinkuje rapper Rick Ross. Píseň využívá sample chorálu, který se opakuje po celou dobu písně, stejně jako beat, coby základní stavební prvek písně. Ne, že by první píseň byla nějak geniální. Ne textem a už vůbec ne kompozicí. Ale vlastně celkem obstojně rozjíždí album v první poloze Fergie, kterou na albu posloucháme, takže v poloze jakési nebezpečné ženy, která je sexy, ale zároveň z ní jde trochu strach. Ještě dál jde v tomto následující Like It Ain’t Nuttin’. Tahle píseň je extrémně hloupá. Opět slyšíme neustálé opakování motivu. Používá sample piána, který je spolu s úvodním zkoušením mikrofonu referencí na devadesátkový bounce hip hop. Text je lepší vůbec neposlouchát, protože mluví třeba o “potřísnění koziček”.

Ačkoliv je píseň strašnou “vymývárnou” mozku, alespoň jí nelze upřít nějaké posouvání hranic do extrémů toho, co lze ještě všechno v popového hudbě provést (ať už se to týká zvuku či textu), byť to opět třeba není tím nejvíce geniálním způsobem. You Already Know je docela povedená moderní popová písnička. Taková velmi typická píseň načichlá napůl hip hopem a napůl housem pro obchody s oblečením a rádia s mladou cílovou skupinou. Tedy je docela povedená, dokud se objeví Nicki Minaj, která dokáže spolehlivě otrávit každou píseň, ve které se objeví. Just Like You je takový pozvolný přechod do druhé kategorií vážnějších písní moderního popu pro starší, dospělé publikum. Spíše než ďábel a anděl na rameni, jsou tyto kategorie uměle vytvořené pózy a neřeknou toho o samotné Fergie mnoho.

Kde už jste to jenom předtím slyšeli?

V tomto pokračují následující písně A Littlle Work a Life Goes On. Písně jsou strašně typicky středoproudé, takže slyšíme v jednotlivých písních hodně toho, co už jsme někdy předtím slyšeli. Není se ani moc čemu divit, protože album produkovali dnešní přední producenti mainstreamu. Když se sejdou Fergiin kámoš z Black Eyed Peas will.i.am., pak Alesso, Keith Harris, plus ještě dalších snad dvacet lidí, kteří mají v TOP 40 nejúspěšnějších světových písních alespoň jednou za měsíc nějakou skladbu, asi se není moc čemu divit. Můžete si tedy zahrát hru a hádat, kde už jste to předtím slyšeli. Z poklidné polohy se album přesouvá z ničeho nic opět do extrémně nebezpečné v M.I.L.F. $, pak naprosto nepochopitelně k jemné baladě s akustickou kytarou Save It Til Morning, která asi měla pronásledovat úspěch Big Boys Don’t Cry. Pak přijde píseň Enchanté a konečně si můžete na plnou hubu, že něco na tomhle album stojí za to. A to i když se opět nemůžete zbavit pocitu, že jste tohle taky už někde slyšeli. Dětský hlas s francoužštinou je trochu otravný, je to však odkaz na píseň “Fashion Beats”, který potěší fanoušky Black Eyed Peas.

L.A.LOVE do alba vůbec nezapadá a použití tohoto singlu do alba nedává vůbec žádný smysl. V popové hudbě je důležitá časová relevance (aktuálnost). Tato jen tři roky stará písnička zní proto dost neaktuálně a zastarale, oproti ostatním aktuálnějším písním. Pokud se přenesete přes nudnou, v jiných variantách již také stokrát slyšenou reggae popovou Love Is Blind, dostanete se k nejlepšímu na konec: stadionové pop rockové hymně “Love is Pain”, napsané autorem If I Were a Boy od Beyoncé, Tobym Gadem. Konečně nějaká píseň, kde se projevila pravá Fergie a nikoliv její maska a do které dala alespoň trochu ze své vlastní duše.

 


Komentáře k recenzi

Pro možnost přidávání komentářů je nutné se příhlásit