Rolling Stones se na Blue & Lonesome snažili znovu naučit pravému blues

Poslední album Rolling Stones z roku 2005, A Bigger Bang, bylo poctivě odvedenou prací, kterou si Rolling Stones rozhodně své jméno nepošpinili. Stejně jako nabušený singl Doom and Gloom z roku 2011. Byl to ale komerční počin jako každý jiný. Slušný, ale ničím výjimečný nebo překvapující a k albům z nejlepších let “Stounů” jako Sticky Fingers (1971) či Let It Bleed (1969) nepřirovnatelný. Jak jsou na tom Rolling‌ Stones nyní?

The Rolling Stones - Blue & Lonesome Datum vydání: 1. prosince 2016 Délka: 42:36 Skladby: Just Your Fool, Commit a Crime, Blue and Lonesome, All of Your Love, I Gotta Go, Everybody Knows About My Good Thing, Ride ’Em On Down, Hate to See You Go, Hoo Doo Blues, Little Rain, Just Like I Treat You, I Can’t Quit You Baby

V podobném duchu udržování mašiny na peníze se nesla už i éra Rolling Stones 80. let. Z huby s vypláznutým jazykem se už dávno stala obchodní značka, která se může ve své velikosti přirovnávat k obřím řetězcům fast foodů nebo známým značkám oblečení.

Blue & Lonesome je oproti tomu úplně jiné. Z alba přímo vyzařuje radost a energie, kterou kapele skutečně věříte. Nejsou zde žádné velké studiové vychytávky, za které by se mohly hvězdy schovat. Kapela se obnažila a vrátila se k poctivému řemeslu a samotné podstatě věci. Pro žádnou umělost a přetvářku nebyl prostor. Písně nahráli převážně nahráváním živé reprodukce (žádné nahrávání jednotlivcích nástrojů zvlášť, ale celá kapela v jednom studiu pěkně pospolu) během pouhých několika dní. Během těchto dní využili Rolling Stones písně svých polozapomenutých hrdinů mládí. Jen si připomeňme, že i když řadě mladší generace (a obzvlášť té české) tyto jména příliš neřeknou, rozhodně to ve své době nebyli žádní podřadní baroví bluesmani. Ostatně Howlin' Wolf, Jimmy Reed i Little Walter jsou po zásluze coby praotcové rock'n'rollu zapsáni v Rock'n'rollové síni slávy.

Pro příznivce kytarové části kapely bude album možná trochu zklamáním. Blues & Lonesome je hlavně velká přehlídka Micka Jaggera. Není to ale jen jeho hlas. Richards ho jednou nazval "nejlepším bluesovým hráčem na foukací harmoniku" a tady se například v Hoo Doo Blues a Blue and Lonesome snaží ukázat, že na tom nějaká pravda bude. Jak Keith Richards a Ronnie Wood zůstávají v pozadí. Samozřejmě. Tohle je blues a jeho houpavý, opakující se rytmus. Avšak když mohli převzít show, nechali na skladbách I Can't Quit You Baby Willieho Dixona a Everybody Knows About My Good Thing Little Johnnyho Taylora vyniknout raději Erica Claptona. Možná na to už prostě nemají. Možná si jen zpovzdálí užívali své bluesové lásky a přistupovali k ní něžně.

Zkušení bluesoví posluchači by mohli také mít své výhrady. Právě Eric Clapton natočil v 90. letech desku From the Cradle, která je velmi podobnou poctou bluesovým otcům. Je nutné říct, že Rolling Stones s kytarovým mágem v tomto mini souboji "bluesových poct" přece jen zaostávají. Jiní bluesoví harcovníci by zase mohli namítat, že tento žánr je o drsných podmínkách 50. a 60. let, o emocionální zahořklosti a bolesti vyjádřené hořkosladkým blues.

V tomhle rockoví snobové Rolling Stones, kteří byli i ve svých začátcích bráni jako bohatí synáčci z prestižních vysokých škol, nemůžou být nikdy autentičtí a důvěryhodní. Když Jagger zpívá v Everybody Knows About My Good Thing o tom, jak mluvil se sousedem a řezníkem: "I was talking to my neighbour... I was talking to the butcher." a pak zpívá o volání instalatéra, je to až komediální situace. Jako když v jedné epizodě Simpsonových Jagger a Richards sekali trávu a zateplovali dům na zimu. Zkrátka něco, co asi půl století nemusely zhýralé hvězdy řešit.

Je ale nakažlivé poslouchat jejich skoro dětinskou hravost, se kterou se pustili do nahrávání písniček jejich mládí. Je hezké je zase jednou vidět především jako kapelu složenou ze čtyř hudebníků a ne jako obchodní značku. Řečeno terminologií toho hokejového "Džegra": Rolling Stones do toho dali po dlouhé době zase srdíčko.

Ač si to nepřipouštíme, jednou přijdou dny, kdy zemře poslední žijící člen Beatles a Rolling Stones přestanou hrát. Byla by škoda, kdyby takové album v jejich diskografii chybělo.

Sdílet na Facebooku Odeslat na Twitter Sdílet na Google+

Komentáře k recenzi