Translation od Black Eyed Peas se nese ve znamení latinskoamerického rapu i koronaviru. Více ale záleží na hitech než na celém albu

29. ČERVNA 2020    •    PATRIK MÜLLER    •    0 KOMENTÁŘŮ

Hlavně v první dekádě nového milénia vysoce populární losangeleská pop-rapová skupina The Black Eyed Peas se stala na počátcích milénia vládci hitparád. Kdo by neznal hit Pump It, založený na staré surf-rockové písni Miserlou Dicka Daleyho, další energickou píseň Let’s Get It Started, humanitární hit Where is the Love? a nebo poslední velký globální hit Black Eyed Peas – party hit I Gotta Feeling.

The Black Eyed Peas už jsou ale přece jen bráni jako kapela minulé éry a navíc se musí vyrovnávat s tím, že jim odešla zpěvačka Fergie, která se místo dlouhých turné chce nyní spíše soustředit na svou roli mámy. Black Eyed Peas tedy před vydáním Translation byli v těžké pozici a bylo otázkou, jestli se s tímto handicapem dokážou vůbec vyrovnat.

Will.i.am je ale zkušený hudební producent, Apl.de.ap skvělý raper a Tabo skvělý skladatel a DJ. Jejich výhoda je, že jednotliví členové navíc ovládají i prakticky každou z činností jejich kolegů. Will.i.am je tedy kromě producenta i raperem a skladatelem. Všichni navíc působí v branži už dlouhá léta a mají na kontě připsány i spolupráce s jinými zpěváky, producenty a skupinami.

Black Eyed Peas se to zase podařilo a k aktuálnímu hitu jim pomohl samotný koronavirus

Translation je ale popravdě zvláštní album. Jako vždycky se snaží Black Eyed Peas bavit a snaží se být aktuální. Ačkoliv tomu forma většinou odpovídá, obsah ne vždycky a ačkoliv se snaží být „cool“ i pro dnešní teenagery, ne vždycky se jim to skutečně povede.

Začne to ale skvěle. Black Eyed Peas měli v minulosti několikrát perfektní čich na samplování, kdy vzali nějaký motiv starší písně, postavili na ní své nápady a převedli to do nové podoby. Black Eyed Peas toho využili už u Boom Boom Pow, Rock That Body, Where is the Love, Let’s Get It Started a nejvíce patrně asi právě v Pump It. Nyní ten skvělý čich na to, jakou melodii použít, zase jednou využili a vytáhli z klobouku eurodancový hit Rhythm of a Love, který zpívá zpěvačka – teď se podržte – Corona.

Tahle píseň se stala na internetu kvůli asociaci s pandemií znovu úspěšnou a stala se memem (internetovým vtipem) a navíc zpěvačka Corona zní velice podobně jako Fergie. Pro Black Eyed Peas to tedy byl perfektní tah hned z několika pohledů.

Nutno říct, že se jim povedlo tuto píseň předělat do podoby, která je možná lepší než originál, protože sloka zní lépe, zatímco ikonický refrén: „This is the rhythm of the night,“ zůstává stejně silný. Je sice pravda, že z toho vyprchalo trochu kouzlo devadesátek, které ale zase nahradí perfektní reggaeton a latinskoamerický rap kolumbijského J Balvina. A po zběsilých eurodancové rytmech se nám tedy nemusí zase tolik stýskat.

Ač to zní černo-humorně, vlastně se dá říct, že k hitu pomohl Black Eyed Peas samotný koronavirus SARS-CoV-2. K tomu se ostatně vyjadřují Black Eyed Peas i na poslední písni News Today, kterou také vzhledem k aktuálnosti přidali na album za 5 minut dvanáct a kde zpívají v překladu: „COVID-19 nás dostal na kolena / Měl jsem teplotu 41°C.”

Po Ritmo i další píseň Feel the Beat začíná samplem. Tentokrát je to song Feel the Beat od Lisa Lisa & Cult Jam a Full Force. Píseň se tak nějak točí v kruhu okolo jednoho nápadu a zase jí musí z bryndy vytáhnout až další reggaetonový raper Maluma. Právě reggaeton, resp. latinskoamerický rap je jednoznačnou vlajkovou lodí tohoto alba a jeho zaměřením číslo 1.

Plno Latinské Ameriky i starých známých hitů

Black Eyed Peas byla vždycky jedna z ekonomicky nejchytřejších hudebních skupin všech dob. Chtěli vydělávat velké peníze a bylo jim vždycky jedno, jestli je to, co dělají cenným uměním nebo „jen“ zábavou. I Mamacita tedy pokračuje ve výrazných beatech a máte pocit, že jste se přesunuli někde k moři do vysokých teplot. Refrén si tady očividně půjčuje melodii z Madonnina La Isla Bonita.

I Girl Like Me obsahuje jihoamerickou hvězdu, tentokrát ale jednu z těch vůbec největších – zpěvačky Shakiru. Právě Girl Like Me je připomínka starých dobrých Black Eyed Peas, kteří umí vytvořit moderní hity napříč dekádami.

Naopak následující Vida Loca, to je vyloženě dno hudební zábavy. Aby někdo vzal takový starý profláknutý hit, jakým je U Can't Touch This a snažil se do něj namontovat latino-rap, to je už od základu hodně špatný nápad, který nemohl dopadnou jinak než katastrofou. No Mañana naopak zase ale dělá dobrého advokáta latino-rapu a v ostrém rapu se představí v perfektním světle nepříliš známý dominikánský raper El Alfa.

Black Eyed Peas se musí připsat k dobru fakt, že rap hlavně z druhé poloviny alba zní poměrně progresivně. Není to žádný pop-rap, ale naopak zvukově často docela odvážný rap. Ke známým jménům přivedli i ty méně známé a obecně se nedá říct, že by hráli jen na jistotu. Black Eyed Peas ale jednak občas snaží jít až příliš naproti této progresivitě a tvářit se jako ti nejtvrdší „cápci“ z nějakého nejdrsnějšího ghetta, zatímco to od nich, kteří pobývají v obřích vilách na Beverly Hills, není zase tak důvěryhodné. Stejně tak někdy chtějí vyvážit ty váhy něčím známým a ne vždycky je to úplně šťastná volba z hudební historie.

 


Komentáře k recenzi

Pro možnost přidávání komentářů je nutné se příhlásit