Concrete and Gold přineslo dlouho očekávanou změnu v diskografii Foo Fighters

23. ZÁŘÍ 2017    •    PATRIK MÜLLER    •    0 KOMENTÁŘŮ

Nemít rád Foo Fighters a nemít rád Davea Grohla vyžaduje už slušnou porci kyselosti v duši. Kromě toho, že je to lidsky sympaťák, všichni mají rádi lidi, kteří dělají svou práci s velkým oddáním a mají díky ní úspěch a uznání. Teď je tady jeden ze tří hudebníků (ještě spolu s Davem Mustainem a Diem), kteří kdy hráli hned ve dvou velkých kapelách, s novým albem Concrete and Gold, o kterém ještě před vydáním řekl, že zní jako Sgt. Pepper's ve verzi od Motörhead.

Datum vydání: 15. září 2017
Délka: 05:23
Skladby: T-Shirt, Run, Make It Right, The Sky Is a Neighborhood, La Dee Da, Dirty Water, Arrows, Happy Ever After (Zero Hour), Sunday Rain, The Line, Concrete and Gold

Dave Grohl může ve svém postavení udělat cokoliv. Nahrávání alba ve vesmíru, které chtěl podniknout, mu sice zatím nevyšlo, ale zato má za sebou jiné projekty, o kterých si jiní mohou nechat zdát. Zrealizoval svůj dokumentární film Sound City o legendárním losangeleském studiu nebo projekt Sonic Highways, při kterém procestoval s Foo Fighters legendární americká studia, v každém nahrál píseň nějakým způsobem provázanou s příběhem studia nebo městem, z čehož pak vznikla dokumentární série vysílaná HBO. Když poslední dobou jenom vyhráváte a máte všechno, na co si vzpomenete, má to i negativní efekt vytvoření jakési neviditelné bubliny, která vznikne mezi vámi a zbytkem obyčejného světa. I na Concrete and Gold je Dave Grohl klukem v hračkářství s kupónem na nákup čehokoliv zdarma, což (možná kupodivu) albu škodí.

Concrete and Gold přineslo dlouho očekávanou změnu, kterou se liší od ostatních alb

Dave na dovolené potkal jednoho z nejvyhledávanějších producentů současnosti, Gregga Kurstina, který nahrál alba Adele nebo Sii. Album se rozhodl nahrávat v hollywoodském studiu EastWest a zavolal samotnému Paulu McCartneymu, Inaře George z Bird and the Bee a okolnosti chtěly taky tomu, aby na albu zpíval Justin Timberlake. Vše bylo připraveno k tomu, aby vzniklo to obrovské nové album, které chtěl Dave Grohl nahrát.

Ačkoliv je vydání alba Foo Fighters pokaždé velkou událostí, jejich hudba se nemění nějakým zásadním způsobem. In Your Honor (2005) obsahovalo druhý disk pouze akustických písní, avšak pokud by Best of You bylo namísto téhle desky na Wasting Light (2011) nebo The Colour and the Shape (1997), bylo by to bráno jako samozřejmost, protože by i tam tahle píseň perfektně zapadla. Rozdíly tu tedy jsou – rozhodně větší než třeba mezi alby AC/DC, avšak nejsou nikterak obrovské. Dave Grohl ty rozdíly, jakožto obrovský hudební nadšenec, umí najít a zveličit je. Wasting Light mělo být podle něj návrat k začátkům, ale poznal by to někdo, kdyby to Dave neřekl? Dokonce ani Sonic Highways, které svým konceptem přímo volalo po změně stylu, ji příliš nepřineslo. Po poslechu Concrete and Gold je jasné, že ta dlouho očekávaná změna stylu konečně přišla. Foo Fighters zapojili hutnější zvuk, který zní více jako heavy metalový a zkouší i spoustu jiných nových směrů.

V době, kdy se snad úplně každé nové album motá okolo politiky, ani Foo Fighters nevynechají tohle téma, avšak narozdíl od jiných, na úvodní polo-akustické předehrávce T-Shirt, říkají: „My si chceme udržet triko čisté.” A politická témata zahazují za hlavu. V průběhu alba spíše volají po úniku z problémů. T-Shirt slouží jako perfektní předehra hlavnímu singlu alba Run – velkolepé stadionové hymně, obsahující vlastně dvě hlavní součásti Foo Fighters najednou – rockové písně středního tempa s hrdinsky oddanou duší a syrové, energické písně zběsilého tempa.

Vlivy Queens of the Stone Age, Kings of Leon, velká rocková opera, ale žádný hit první třídy

Je obecně známo, jak moc Dave Grohl obdivuje Queens of the Stone Age a na Concrete and Gold jsou jejich vlivy slyšet často. Make it Right zní jako píseň Queens of the Stone Age, která byla nahrána pro White Album od Beatles. Nejvíce ale zní jako Queens of the Stone Age píseň La Dee Da s typickou zkreslenou basovou linkou Queens. Druhý vydaný singl The Sky Is a Nighborhood je jako moderní rocková opera. Nejdříve začíná údery bicích a opatrnou kytarou a střídavě se rozvíjí až do velkolepého závěru se symfonií a sborovým refrénem.

Zní album dobře? Samozřejmě. Jsou to Foo Fighters a Dave Grohl. Ti špatně nezní. Všechno je fajn, ale když se podíváme, jak velké písně přinesli na minulých albech, dost nám to nadšenou náladu z nového alba zkazí. Každé z alb mělo nějaké obrovské hity. Tady ať posloucháte, jak posloucháte, nenajdete žádnou píseň, která by se mohla zařadit mezi Big Me, Everlong, Learn to Fly, Times Like These, Best of You, The Pretender, Walk, nebo Outside. Singly Run a The Sky is a Neighborhood můžete zařadit někde ke Congregation a Rope. Zajímavě zní taky Arrows, Sunday Rain bubeníka Hawkinse s McCartneym za bicíma nebo The Line s bicími a kytarami jako od Kings of Leon. Žádný hit první třídy tu ale prostě není.

 


Komentáře k recenzi

Pro možnost přidávání komentářů je nutné se příhlásit