Sia se na vánočním albu schovává za bezmyšlenkovité písně, album má ale přece jen šťastný konec

23. PROSINCE 2017    •    PATRIK MÜLLER    •    0 KOMENTÁŘŮ

Sia dosáhla v roce 2016 se svými písněmi Cheap Trills a The Greatest na samotný popový vrchol. Celé album This Is Acting, jehož úspěch vlastně byl postaven už na předchozím úspěšném albu 1000 Forms of Fear (2014) s písněmi jako Chandelier, byl pro Siu velkou satisfakcí. Ta vydávala alba už od roku 1997, ovšem nikdy nedosáhla ve své vlastní kariéře úspěchu, který by se dal srovnávat s úspěchem jejich slavnějších kolegyň, pro které psala písničky.

Autorka nebo spoluautorka úspěšných písní jako Diamonds (Rihanna), Pretty Hurts (Beyoncé) nebo Perfume (Britney Spears) tak představovala jakousi popelku hudebního byznysu, která po těch letech černé a neviditelné práce, konečně dosáhla úspěchu. 42 letá australanka zřejmě nechtěla nechat svou slávu rychle vychladnout a tak přišla s vlastním vánočním albem. To, připravováno hlavně s jejím producentem z minulých alb Gregem Kurstinemco, se jevilo jako zajímavý nápad. Bohužel nedopadlo ideálně.

Album Everyday is Christmas zní, jakoby na nás Sia házela sněhové koule, které uplácala s prvních nápadů, které jí přišly na mysl. Síla jejího skladatelství samozřejmě vždycky tkvěla v přímočarosti, na Everyday is Christmas se ta přímočarost však vymkla kontrole a příjemná chytlavost, kterou musí mít každý úspěšný popový hit, se změnila v mnoha případech ve vymývání posluchačova mozku.

Sia s plnou pusou cukrových berliček

Většina písní na albu je prostě Sia, která na nás háže ty největší vánoční kýče. V písni Candy Cane Lane prostě pořád dokola opakuje věci jako: “cukrové berličky”, “je to magické”, “je to náš sen”, přidá typické "christmas is waiting for you" a vyjmenuje nám typické vánoční barvy. Sia navíc zpívá zvláštním přízvukem, který zní jakoby měla při nahrávání pusu plnou vánočních bonbonů, což až moc jednoduchou a nepříjemně chytlavou píseň, ještě zhorší.

Vánoce jsou časem, kdy je toho kýče všude plno a určitě zrovna o těchto svátcích ho prominete, pokud ovšem píšete písničky takovým způsobem, že je neobalíte žádným příběhem a jen tak začnete vyjmenovávat vánoční věci a házet je na posluchače, nemůže to fungovat. Ne, že by písně jako Santa's Coming For Us byly nějakými textařskými nebo skladatelskými majstrštyky, naštěstí ale album vylepšují. Je to nenáročný moderní rádiový pop, který nemůže vyloženě nadchnout nikoho, kdo neposlouchá jen písně z Evropy 2, daleko více ale splňují to, co bychom očekávali od vánočního alba Sii.

Velice podobné je to třeba s melodickou trefou do černého Snowman. Mezi nejlepší písně alba patří následující balada Snowflake, která má v sobě alespoň kus vánoční nálady.

Tradičnější a romantický vánoční přístup vítězí nad přístupem moderním

Nikdo netvrdí, že musí být Vánoční hudba jen důstojná a divadelně odměřená, když na páte písni Ho Ho Ho Sia zpívá: “Ho ho ho, bring a bottle of rum / Ho ho ho, cream and whiskey bourbon,” možná to mladá generace ocení, není to však zrovna to odbočení od tradičních způsobů, které by bylo nejšťastnější. Puppies Are Forever je další přeslazená píseň, která leze svou jednoduchostí na nervy.

Vánoční píseň, ve které se v refrénu zpívá o svitu slunce, je taky něco netradičního, na druhou stranu prakticky polovina světa slaví Vánoce za teplého počasí, píseň Sunshine tedy (když už nic jiného), alespoň připomíná, že tady existují taky Vánoce na místech, kde lidé vánoční osvětlení věší na palmy a pro stromeček si jdou v tričku a kraťasech.

Na Everyday Is Christmas je rozpačité to, že ačkoliv se Sia snaží nabídnout nějakou moderní alternativu k tradičnímu přístupu vánočních alb, nakonec jsou ty nejlepší kousky klasické zamilované vánoční písně jako Snowlake a Underneath the Mistletoe, které Sia parádně a procítěně zazpívala.

Skutečným vrcholem alba jsou pak dramatické a procítěné písně Everyday is Christmas a Underneath the Christmas Light. V nich konečně přestane Sia znít jako robot bez citů chrlící ze sebe bez rozmýšlení jeden popvěvek za druhým a zpod její paruky, kterou se zakrývá, konečně vidíme její pravou tvář a album povytáhne do úplně jiných výšin. Je to jakoby se Sia stejně jako v její paruce, schovávala za bezmyšlenkovité písně, aby nemusela příliš vyjadřovat své skutečné pocity.

 


Komentáře k recenzi

Pro možnost přidávání komentářů je nutné se příhlásit