Reputation je neproměněná šance na popové album roku. Jméno Taylor Swift je ale díky němu větší než kdykoliv jindy

Nemusíte patřit mezi fanoušky Taylor Swift, když však vydala její první dva singly z plánovaného alba Reputation Look What You Made Me Do a ...Ready for It?, byly to momenty, kdy nejednomu posluchači spadla čelist. Bylo to úplně něco jiného než už ohrané hity jako Shake It Off nebo Blank Space. Bylo to ostré a posouvalo to hranice. Když měla popová pecka obřích rozměrů s trancovým refrénem ...Ready for It? odstartovat album, říkal jsem si, kam to asi odsud povede.

Taylor Swift - reputation Datum vydání: 10. listopadu 2017 Délka: 55:38 Skladby: …Ready for It?, End Game, I Did Something Bad, Don’t Blame Me, Delicate, Look What You Made Me Do, So It Goes…, Gorgeous, Getaway Car, King of My Heart, Dancing with Our Hands Tied, Dress, This Is Why We Can’t Have Nice Things, Call It What You Want, New Year’s Day

Díky prvním dvěma singlům jsem si upřímně myslel, že pokud vše vyjde tak, jak vyjít má a i zbytek alba bude pokračovat podobně, může Reputation klidně atakovat Melodrama od Lorde, které je zatím stále nejen pro mě, ale i pro většinu předních hudebních kritiků (nejen) popovým albem roku.

Kromě odhodlanosti prvních dvou singlů mě k tomu přesvědčilo to, že ze seznamu spolupracovníků (který mimochodem nebyl zase tak dlouhý jako u některých jiných velkých popových alb), vyčuhovalo jméno Jacka Antonoffa. Kytarista skupiny Fun. kouzlil svými elektro aranžemi právě na druhém albu Lorde a nebo taky na novém albu alternativní indie rockové zpěvačky a kytaristky Annie Clarke, jenž vytupuje pod pseudonymem St. Vincent. Bohužel už první recenze napověděly, že Taylor Swift dokonalost alb dvou velkých dam letošní hudby tak úplně nenapodobí.

Není to ale naštěstí zklamání kvůli albu samotnému, to spíše Swift nastavila celkovým očekáváním laťku vysoko. Celkově však nad tímto každým coulem ambiciózním albem Reputation není vůbec třeba lámat hůl.

Taylor Swift jako nadčlověk, který vzbuzuje respekt

Reputation je doopravdy velice ambiciózním albem a někdy je ambiciózní až příliš. Všechno je někdy až moc bombastické, hlasité, velkolepé. Alespoň ale není nuda. Stejně jako z Melodrama je díky bohatému elektronickému zvuku z Reputation přímo cítit ten noční vzduch, který při poslechu přímo cítíte, jak vám jemně fouká do tváře a pokud jste v těchto promrzlých dnech ještě nezapomněli, jak voní letní noci, je to přesně takové.

Reputation vyjadřuje pomocí nezvykle nízkých a podrážděných elektronických tónů velice dobře osobnost Taylor Swift. Je to odhodlaná mladá žena, která svou výškou a árijskými rysy představuje skoro až jakousi podobu Nietzscheho nadčlověka. Z něčeho, co je označeno jako nadčlověk, jde přirozeně strach, a i o to na albu jde. Look What You Made Me Do je dost netradiční písní nejen u Taylor Swift, ale v popové hudbě celkově. Obsahuje sample z písně I'm Too Sexy Right Side Freda i sample varovného zvuku otevřených dvěří v autě. Text je protkán skrytou egyptskou mytologií o hadech, kteří hrají svou roli i ve velice propracované vizuální kampani, do které spadají videa, Instagram, merchendise...

Mazihra, kde Swift říká skrze telefonní efekt: “Omlouvám se, ale stará Taylor nemůže přijít k telefonu. Proč? Protože je mrtvá,” navozuje pocity husí kůže. Reputation někam Taylor Swift v její kariéře posunuje a to je důležité. Samozřejmě ale nemusíte s tímto novým směrem úplně souhlasit. Reputation tlačí na pilu tak vehementně, že to Taylor Swift občas až ubližuje.

Taylor Swift, která respekt nevzbuzuje (záměrně a nebo nezáměrně)

Je to pořád trochu tabu a ostře střeženým tajemstvím, kolik z textů si vlastně píšou interpreti samotní. V Reputation to působí, jakoby se Taylor Swift občas šermovala s producenty Maxem Martinem, Jackem Antonoffem a Shallbeckem. Výsledek pak je někdy pozérský a neautentický.

End Game je jedna z těch lepších písních na albu, bohužel se na ní Taylor Swift snaží vypadat za každou cenu ostře a když zpívá jako kdyby se narodila v Bronxu hip hopovým popěvkem, že má hodně nepřátel, je to spíše legrační než respekt vzbuzující. Ed Sheeran odvedl svou práci na písni poctivě, to stejné se bohužel nedá říct o Futurovi. Měl jsem ho za solidního rappera, pokud však dokáže vytáhnout rým: “I'm so stoked, I need a toast,” názor na něj jsem musel změnit.

Vyřizování účtu pokračuje i na I Did Something Bad a Don't Blame Me. Ta první je docela aktuální v době, kdy jsou hlavně americká média už několik let jakýmisi svolávači lynčování vidličkami a svolávači honů na čarodějnice, jak Taylor Swift zpívá v narážce na web Pitchfork, který je proslaven jako cechovní dům náročných hudebních fanoušků. Delicate je diskotékový ploužák s modulovaným hlasem, který na chvíli přivede do alba romantickou atmosféru. Tedy než se promění Swift v Look What You Made Me Do na nebezpečnou mrchu. Album je ale jinak spíše ...Ready for It? než Look What You Made Me Do a vlastně často ještě jemnější a romantičtější. Zhruba polovina Reputation by vlastně klidně mohlo být na předchozím albu 1989.

Tohle Taylor Swift sluší asi více. Píseň Gorgeous má ještě trochu moc přeslazený zvuk, navrátí ale z části tu Taylor Swift z minulých alb, stejně jako povedená This Is Why We Can't Have Nice Things. Povznášející Getaway Car je jednou z nejlepších písní, co kdy Taylor Swift nahrála, možná úplně nejlepší písní Reputation a připomíná, proč byla Antonoffova práce na Melodrama od Lorde tak skvělá. Maxe Martina všichni zasvěcení trochu nesnáší za některé jeho písničky, které slyší z rádií všude a každý den, v písních jako King of My Heart nebo Dancing with Our Hands Tied ale předvede své skutečné sladatelské přednosti a nikoliv nějakou vyčůranost skrze nakažlivé melodie.

Sdílet na Facebooku Odeslat na Twitter Sdílet na Google+

Komentáře k recenzi